Dle dobrého slovníku je "muset" nedokonavé způsobové sloveso, které vyjadřuje nutnost, povinnost či potřebu něco udělat. Podle mě je to slovo, které vyvolává odpor k dané činnosti.

Stalo se vám někdy, že jste se přistihli, že něco děláte jen ze setrvačnosti? Jen proto, že jste to tak dělali vždycky, nebo jen proto, že nepřišel podnět ke změně?

Tak je to zhruba rok a půl, co se moje drahocenná řiť přesunula z města na vesnici. A jup, zase jsem sesumírovala nějaké věci, které mě překvapily, i když jsem o nich věděla.

"Buď taky trochu tolerantní!" mi vždycky říkávala maminka, babička, učitelka a já nevím kdo všecko ještě. Já se snažim. Fakt se snažim.

Kdo má děti a nežije zrovna v době kamenné už nejspíš slyšel o výchově, nevýchově, respektující výchově, vědomé výchově apod. Připadá mi to zajímavé, ale... už nějakou dobu přemýšlím, jak tenhle článek napsat.

Svatba je obvykle radostná a pěkná událost. Nevěsty už rok předem šílí, co všechno je potřeba zajistit a jak to všecko vlastně bude, tamto ještě chybí a vlastně pak ještě toto nebo ono. Dneškem máme měsíc do svatby...

Začít nebo nezačít podnikat? Vydělávat těžké prachy, po krátké době mít zaměstnance, kteří budou vydělávat za mě a já si jen budu užívat... no to musí být paráda! To jo, jenže to takhle nefunguje.

V několika předešlých článcích jsem se zmiňovala o tom, že stavíme domek na vesnici a že jsem zvyklá na město. Domek je dokončen a od letošních Velikonoc jsme přestěhovaní. Nuže, moje městské já se už nějakou dobu potýká s vesnickým chodem...

Koho z nás ještě nelákali na MLM, multi-level-marketing, jděte-do-prdele... kdybych to měla shrnout...

Koncerty a fesťáky jsou po x letech zase zpátky! KONEČNĚ! Lístky zakoupené dříve platí a tak se konečně můžeme vydat za kulturou... no anebo taky ne...