"Buď taky trochu tolerantní!" mi vždycky říkávala maminka, babička, učitelka a já nevím kdo všecko ještě. Já se snažim. Fakt se snažim.

Kdo má děti a nežije zrovna v době kamenné už nejspíš slyšel o výchově, nevýchově, respektující výchově, vědomé výchově apod. Připadá mi to zajímavé, ale... už nějakou dobu přemýšlím, jak tenhle článek napsat.

Svatba je obvykle radostná a pěkná událost. Nevěsty už rok předem šílí, co všechno je potřeba zajistit a jak to všecko vlastně bude, tamto ještě chybí a vlastně pak ještě toto nebo ono. Dneškem máme měsíc do svatby...

Začít nebo nezačít podnikat? Vydělávat těžké prachy, po krátké době mít zaměstnance, kteří budou vydělávat za mě a já si jen budu užívat... no to musí být paráda! To jo, jenže to takhle nefunguje.

V několika předešlých článcích jsem se zmiňovala o tom, že stavíme domek na vesnici a že jsem zvyklá na město. Domek je dokončen a od letošních Velikonoc jsme přestěhovaní. Nuže, moje městské já se už nějakou dobu potýká s vesnickým chodem...

Koho z nás ještě nelákali na MLM, multi-level-marketing, jděte-do-prdele... kdybych to měla shrnout...

Koncerty a fesťáky jsou po x letech zase zpátky! KONEČNĚ! Lístky zakoupené dříve platí a tak se konečně můžeme vydat za kulturou... no anebo taky ne...

Webináře, online semináře, přednášky, ebooky anebo aspoň rady na rádoby profi účtech na sociálních sítích. Je toho bambilion. Taky jste si toho všimli?

Únavu znám. Častokrát jsem bývala vzhůru i více dní v kuse, většinou jsem málo spala a to dlouhodobě, takže únava mi není cizí. To co ale zažívám teď jsem si fakt hodně zkresovala.

Blíží se nám termín svatby a asi bych měla azčít zařizovat všechny ty potřebné věci. No jo, ale když mě se do toho tak nechce...