HALLOWEEN

Ach, Halloween, jak neoriginální. U nás se slaví přece dušičky! No jo, já vím. Ale když Halloween prostě...

Je pravdou, že u nás v ČR se slaví Dušičky. Poklidný svátek, při kterém si vzpomenete na ty, kteří už mezi námi nejsou. Uklidí se okolo hrobů, zapálí se svíčky, položí věnec a kytky. Důstojná vzpomínka.

Oproti tomu Halloween, dnes už vnímáno jen jako párty v kostýmech a závod o to, kdo bude mít kýčovitější výzdobu u baráku.

Halloween, původně Irský svátek (nikoliv Americký), má původně kořeny z pohanském svátku Samhain - konce léta, kdy se prolínají říše živých a mrtvých.

Táhne mě to k tradicím, ale co se týče těchto dvou svátků, spíš u mě boduje zahraniční varianta. Jsem velkým milovníkem Halloweenu. Dýně, strašidla, člověk může popustit uzdu svojí divnosti. A věřte mi, vím o čem mluvím, protože jsem divná dost. Ráda navštívím i párty, kde jsou stejně střelení lidé jako já.

Na moji úchylku si moje okolí víceméně zvyklo. Jednou za rok můžu beztrestně vytáhnout ty nejšílenější věci které mám (byť jsou to věci které umím nosit i běžně), popatlat se umělou krví, nasadit něco na hubu a mít doma strašidla, včetně lebky pojemnované Johny.

Zásadně si oblíkám korzety, podpatky až do nebes a na obličeji tvořím všechno co je děsivé. Masek mám spoustu. Ať jsou to klasické čarodejnice, vrána, kdy mám v hlavě narvané peří, krev plačící jeptiška, upír nebo dáma v černém.

Mám ale jednu obzvlášť oblíbenou masku, které říkám Stvoření. Jedná se o zubatou masku potřísněnou "krví," která zakrývá celý obličej. Ty zuby jsou veliké a do toho jsou po celé masce posázeny další zuby, které vypadají spíš jako kdyby se mi před obličejem rozletěla cirkulárka. Maska už je to dost stará, ale zatím jsem nevymyslela nic, co bych měla raději. No, dobře. Vrána svou elegancí konkurovat může, ale děsivostí určitě ne.

Kdyby vás vzhled masky zajímal, určitě ji mám někde na Instagramu a pokud se Vám nechce hledat, určitě tam o letošním Halloweenu přibude znova.

Vzhledem k tomu, že u nás donedávna Halloween nebyl nijak extrémně rozšířený a strašidel jako jsem já jste na ulicích moc nepotkávali, působila maska vždy docela děsivě. Hlavně ve tmě. Pamatuju si, jak mě s ní na střední řidič nechtěl vzít do autobusu...

Občas se sama sebe ptám, proč mám zálibu v takových... zvěrstvech. No... to se asi nikdy nedozvíme. Pokud na to přijdu, dám vědět.

Vtipné je, že sama jsem celkem posera. Bojím se tmy, z duchů a démonů mě berou mory, u hororů jsem v poslední době děsně posraná. Nikdy v životě bych si nehrála s ouija tabulkou, stejně tak bych duchy nevyvolávala. Přesto to podzimní období v roce u mě svítí vydlabané dýně, po zdech a v oknech mám rozvěšené duchy, netopýry a kočky, hraje hororová hudba i filmy, navlíknu se do něčeho strašidelného a připadám si tak naprosto přirozeně.

Divná co? Já jsem to říkala...