KTERAK JSEM PRALA POLŠTÁŘ Z PAMĚŤOVÉ PĚNY

Pustila jsem se do praní polštáře z paměťové pěny, z takové té drtě paměťové pěny, aby bylo jasno. Proč? A jak? No čtěte dál, myslím, že se pobavíte...

Před pár dny přišel ten čas, čas převlíknout peřiny. Miluju čerstvě převlečené peřiny, ale nesnáším jejich převlíkání. To otáčení matrací, vysávání UVečkem, praní peřin, natahování prostěradel,... někdo si v tom možná libuje, no já ten případ nejsem.

Každopádně pojďme k věci. Před nějakou dobou jsme dostali polštáře z paměťové pěny - z té pěnové drtě, nebo jak to nazvat. Já na tom nespím, bo mě z toho bolí za krkem. I když jsem z toho polštáře část ubrala, furt mi to nevyhovovalo a tak jsem se vrátila ke své ověřené placce z dutého vlákna. Někdo by řekl, že složené tričko s krátkým rukávem vám položí hlavu výš, no mě to takto vyhovuje. Manžel si z polštáře trochu ubral a používá ho.

Manžel se stejně jako každý druhý další chlap v noci potí. Já mám pod peřinou svoje peklíčko i když je venku 30°C, kdežto on se nepřikryje ani v zimě. A tak jeho povlečení dostává zabrat víc, než to moje. Polštářek anatomicky podpírající váš krk má pratelný potah, což jsem doteď dělala při každém jednom převlíkání. Niméně teď jsem si řekla, že by bylo vhodné vyprat ten polštář celý. Jako vždycky jsem ho svlívkla z povlečení, obnažila ho i z toho pratelného potahu, dala to vyprat a začalo pátrání. Hledala jsem na internetu, jak se polštář pere, protože na něm samotném není žádná značka, jen na obalu. Našla jsem spousty článků, ale všechny se týkaly paměťovky v celku. Všude varovali, že nesmí do pračky, bo ztratí tvar. Tož to je mi u drtě tak nějak šumák, že ano, však ho protřepu a ono se to tam nějak poskládá. Šup s ním do pračky.

A tehdy začlo několikadenní peklo...

Polštářek se krásně vypral, to ano. Šupla jsem ho do sušičky, ten obal se usušil... no vnitřek už ne. Tak jsem ho nechala točit se v sušičce znova. Pořád to je uvnitř mokré. OK, nechala jsem ten polštář rozepnutý přes noc, ono to uschne. No neuschlo. Navíc mě čekalo vysvětlování, proč musí manžel spát na malých polštářkách a nemůže si vzít ten svůj... (stejně si jím dělá jenom tmu a spí pod ním).

Takže co s tím? Druhý den jsem vytáhla prací síťku a přesypala výplň dovnitř, aby to lépe schlo. Neuschlo za celé dopoledne. Odpoledne šel tento krásný anatomický pytlík ven, kde se sušil na větru a sluníčku. Neuschlo. Nechala jsem ho přes noc kousek u krbu a při kojení (asi co hodinu a půl) jsem pěnu vždy prohrábla, aby se provzdušnila a vyměnila ta na kraji. A hádejte co! Ráno to bylo furt vlhké.

Dva dny a dvě noci jsem sušila výplň všemi způsoby, doma furt uklízela ty drobky, co z toho padaly. A že jich bylo. A byly půlně všude. Třetí den jsem to rozdělila do dvou pracích sítěk, aby se to tam lépe rozložilo, více provzdušnilo a hodila to znovu do sušičky. Nic mě ani netlačilo, manžel si chrochtal, že na těch placatých polštářkách se mu spí lépe. Vzal tedy ten můj odložený anatomický vankúšik, vykuchal ho a půlku z té náplně si odebral do svého vypraného obalu. Spokojeně si spinkal.

Boha jeho z toho bylo bordela! Filtr v sušičce uplně plny. V bubnu kousky... ALE BYLO TO SUCHÉ! Nicméně, při pohledu na ten bordel jsem ten den vzdala praní - nebyly síly to uklízet. No, když jsem se konečně pustila do toho vytahování, lítaly tady poctivé, nepoctivé, mohla bych si s nima největší bordel v zemi otevřít. Naházela jsem to do pytle s tím, že si z toho nechám ušít menší anatomické polštářky. Hehehe. Jenomže ono to elektrizovalo jak sviňa! Takže něco se z těch pracích pytlů vysypalo, ale taky tam toho hafo zůstalo. Tahám, třepu, sundávám. Anatomické kostičky, nudličky, kuličky úplně všude. Drželo to na zemi, na zdi, na pračce a sušičce, na tom pytli, do kterého jsem to soukala toho bylo z venku možná víc jak zevnitř... měla jsem to ve vlasech (na což jsem přišla o dost později) i na zádech. V těch pracích síťkách se to drželo tak, že jsem to otáčela rubem a lícem asi 50x, abych se nakonec vztekla s tím, že to drží v těch miniočičkách. Moje nervy! Do toho tříleťák na zádech "maminko pojď si hrát," a ječící novorozenec.

Tak nějak se nemůžu dočkat, až z toho začnu dělat ty malé pošltářky..

Nuže závěrem můžu jen dodat - pokud máte v plánu prát anatomický polštář, který je dělaný z drtě - nedělejte to. Vyserte se na to. Starý polštář vyhoďtě a kupte si nový. Je to teror! Už je to dva dny a ještě pořád jsem to z baráku nedostala, furt nacházím ty pěnové čuryny úplně všude.