MORAVA vs. ČECHY

Často slýcháme vtipy na Moraváky, nebo na Čecháčky a s radostí se těmto vtipům smějeme. Já jakožto roba ze severní Moravy (jednou nazvaná "Ostravskou fuchtlí"), která už žije nějaký ten pátek v Mladé Boleslavi, dokážu ocenit humor na obě strany. Ale co se dá dělat, pořád jsem Moravačka. Jsou opravdu mezi Čechy a Moraváky rozdíly?

Tuto otázku mi pokládá spousta lidí, častěji v Čechách. Ano. Nátura lidí na Moravě je jiná, než těch v Čechách a není to jen o občasné slovní bariéře (o té si můžeme napsat někdy jindy, to bude vtipné). Myslím si, že byť jsme my Moraváci Čechy hozeni do jednoho pytle ze severní, jižní Moravy, Hané atd. máme i tady rozdílné povahy. A stejně tak je rozdíl mezi Pražáky, lidmi ze středních, západních Čech atd. Pojďme ale Republiku rozdělit na pomyslné Čechy a Moravu.

Nabízí se dvě otázky. Proč a v čem? Často si ze sebe děláme navzájem srandu, ale nemyslím si, že bychom to mysleli nějak špatně.

Přijde Hanák do restaurace a ptá se:
"Máte kolo?"
"Ne, kolo fakt nemáme."
"Tak fanto."

Takže proč? Ta otázka je těžká a neumím na ni odpovědět. Je to možná stylem života? Možná my Moraváci vidíme Čechy jako Prahu a pár dalších měst a zbytek nebereme v potaz. Asi to tak bude. Proč? Možná proto, že obecně panuje názor "Čechy - město" a "Morava - vesnice." A život ve městě je jiný, než na vesnici. Já se musím přiznat, že taky Čechy hodnotím pouze z pohledu měst, kdežto Moravu z pohledu jak měst, tak vesnic.

V čem jsme jiní? V Čechách je život uspěchanější, troufám si říct zaměřenější na kariéru, peníze, je potřeba tam víc kopat jen za sebe. Na Moravě je oproti tomu život zaměřený spíš na rodinu, koníčky a pohodu. Zkuste se zeptat někoho na ulici "Co děláš?" V Čechách na vás vysypou firmu, pracovní pozici a snad i výši platu. Na Moravě vám řeknou některý ze svých koníčků.

Nedávno jsem přemýšlela nad tím, co se mi v Boleslavi, nebo v Praze stává celkem často. Úzký chodník, dva páry jdou proti sobě. Dojdou až k sobě a co teď? Ani jeden nechce uhnout. Jeden pár se nakonec stáhne ke kraji, zařadí se za sebe, ale ten druhý neuhne ani o píď. Popravdě si nepamatuju, kdy by se mi toho stalo na Moravě. 

Lidé na Moravě jsou většinou usměvavější. Čechy jsou pod tím stresem, který je ovládá, skoro pořád zakabonění. Na Moravě obvykle stačí říct "usměj se ty cype" a úsměv vidíte hned, v Čechách mi to moc nefunguje. Možná proto, že tady není výraz "cyp" příliš známý.

Rodiče posílají dcerku k dědovi do Ostravy na prázdniny a říkají:
"Dcerunko nelekni se. V Ostravě mají malou slovní zásobu a mluví hrozně sprostě."
Holčička dojede do Ostravy, vystoupí z vlaku a běží za dědečkem:
"Dědo, dědo, vy tady prý mluvíte hrozně sprostě a máte malou slovní zásobu."
Dědeček ji pohladí po vláskách a říká:
"Ale piču."

Takže proč? Je to asi škatulkami. Lidé rádi škatulkují a jestliže jsi Čech, znamená to, že jsi namyšlený Pražák, jde ti jen o vlastní zájmy a nikoho netoleruješ. Jestliže jsi Moravák, jsi omezený buran z vesnice, co neumí mluvit česky. Takto jsou odsouzeni cizí lidé, ale většinou, jakmile je poznáme, zařadíme osoby do úplně jiných škatulek, ve kterých nezáleží na tom, zkama (odkud) kdo jsme.

My moraváci si ze sebe děláme vpodstatě celkem rádi srandu. Tak přeji příjemný poslech písničky od Jardy Nohavicy - U nás na severu.