UČENÍ A PROKRASTINACE ANEB OBNOVA BLOGU

A je to tady - mám půl roku do státnic. Období, kterým jsem si prošla už dvakrát. Teď je to po třetí a (snad) naposledy. No a kdy jindy je nejlepší čas na prokrastinaci, než při učení?

Na začátku února jsem odevzdala téze k disertační práci a v červnu mě čeká jejich obhajoba na státnicích. Takže začínám šprtat.

Po pravdě už mě to tak nějak nebaví. Třicítka už na mě z povzdálí mává a já vlastně ještě nevylezla ze školy - ty vole, však já studuju 23 let v kuse. Studium mě vždycky bavilo, ale v posledních letech už to není ono. Plnit si studentské povinnosti jako je učení mladších ročníků (které mě baví) a psaní odborných publikací (které mě až tolik nebaví) při práci není jednoduché. Asi to potvrdí kdokoli, kdo si dodělával školu později. Přijdete z práce a už se vám prostě nechce. Pracovala jsem už dřív, když jsem dělala inženýra, ale u toho doktorského je to jiné. Ten kontakt s tou školou je poměrně menší, motivace už taky není taková - Ing. už jsem, Ph.D. je jen třešnička na dortu, ale není nutná.

Přemýšlela jsem, že se na ten doktorát vykašlu. Jenomže... zkoušky hotové, téze odevzdané... jediné co mi chybí jsou ty státnice, disertace a její obhajoba. Tož tak to už dám, ne? Přesvědčuju se tím, že nemám ve zvyku nedotahovat věci do konce a tak prostě musím. Druhým hnacím pohonem je, že až mi bude tak 120, nebudu muset na lince bouchat octavky, ale budu moct v klidu třeba učit.

Jenomže, při každém učení se prokrastinuje. Tak to prostě je a nikdo s tím nic neudělá. Dokud jsem bydlela u našich, maminka byla za zkouškové ráda. Sice se semnou nedalo vydržet, ale aspoň bylo vypíglováno úplně všechno, včetně oken. Nechápu, proč moje prokrastinace teď vypadá spíš tak, že se vykydnu na gauč a čumím do blba. Takže se neučím, ale nevzejde z toho ani nic dobrého. I když, možná přece jen...

Rozhodla jsem se obnovit blog. Dost mě překvapilo, že sem lidi chodí i po tom, co je tady víc jak rok mrtvo. Budu se snažit přidávat minimálně jeden příspěvek týdně. Je toho spousta o čem psát - kupovali jsme pozemek, budeme stavět barák, mám brýle, taky novou práci, zkrátila jsem si vlasy, plánuju pěkný projekt, naučila jsem se péct chleba, vyzkoušela jsem psychoterapii a tak dále a tak dále...

Vést osobní blog je těžší, než zaměřený, jako jsem měla dříve. Kdysi dávno jsem měla blog o Green Day (ty píste, to už je snad celá věčnost!), ale tam novinky přibývaly a já prostě musela reagovat pokud jsem si chtěla udržet čtenáře. Jelikož tento blog nebyl primárně určen na to, že sem budou chodit bambiliony lidí, nijak mě to tady netlačilo... ale chci s tím začít, chci aby mě to bavilo a pokud to bude bavit i vás, je to jedině dobře.

Tak držte palce, ať mi to tentokrát vydrží :)