VYSNĚNÁ PRÁCE A... VÝPOVĚĎ

Každý z nás občas sní. Mým snem byla práce u závodních aut. A povedlo se mi to. Není nic lepšího, než když vás koníček živí, splněný sen! Jen bohužel nic netrvá věčně...

Měli jste někdy vysněnou práci? Práci, pro kterou byste se uměli zapálit a ani by vám nevadilo, že v ní trávíte celé dny? Řeknu vám, že když takovou práci dostanete, je to jeden z nejlepších pocitů na světě.

"Stálo to i za vyhoření."

Já jsem si svůj sen začala plnit už v průběhu výšky, kdy jsem pracovala v týmu Formula TU Ostrava. Tým je součástí projektu, kdy studenti každoročně vyvíjí novou formuli a v létě s nimi proti sobě závodí. Úžasné. Projekt mě velmi bavil a byla jsem ochotná být na dílně do noci, někdy tam i přespat, chodit tam i o víkendu (jaký je tento projekt se rozepíši jindy). Díky této praxi a tvrdé dřině jsem se dostala na praxi do ŠKODA Motorsport.

ŠKODA Motorsport vyvíjí a vyrábí auta na rally. Jedná se o jediný tovární tým v České Republice a pokud máte zájem pracovat ve světě rally, není kam výš se u nás dostat. Začínala jsem tedy jako praktikant ve skupině podvozek. Nikdy nezapomenu jak jsem se tam hlásila. Na internetu bylo výběrové řízení, zaslala jsem životopis, ale obratem jsem dostala odpověď, že už někoho mají. Přiznám se, že jsem to tehdy obrečela, protože kde jinde, než v rally, vidíte lítat auta vzduchem takovým způsobem, že se jim nic nestane? Podílet se na vývoji takového auta by bylo ohromné! A napsali mi, že ne. Jenomže stejná nabídka se tam objevila znovu asi za týden a já jsem si řekla, že to místo prostě musím mít.

"Největší odměnou byly tři tituly mistra světa."

Po několika dnech si mě zavolali do Mladé Boleslavi na pohovor. Bylo to ve svaťák mých bakalářských státnic, takže jsem byla nervózní dvojnásob.  Za pár dní jsem dostala odpověď, že mě berou. ŠOK. NADŠENÍ. Nezdá se mi to? Ne. ŠOK. Úžasné!

Byla jsem tam taková holka pro všechno, ale díky tomu jsem se dostala ke spoustě zajímavým věcem. Prováděla jsem různé testy, měření, modelovala jsem, připravovala výkresy, pracovala s díly a auty.  Kromě účasti na vývoji jsem také měla možnost vyjet snad na všechny možné závody. V práci jsem trávila spoustu času za minimum peněz (no jo, praxe), ale vůbec mi to nevadilo. Vždy jsem říkala, že to dělám z lásky k oboru. Bylo to náročné, protože jsem každý týden jezdila mezi Ostravou a Mladou Boleslaví, byla od rána do večera buď ve škole, v práci, nebo na formuli. Ale stálo to za to. Stálo za to také téměř vyhoření. Nechci, aby tento článek byl příliš dlouhý a tak se na toto téma rozepíšu někdy jindy.

"Podávám výpověď."

Čas běží, roky plynou, vysoká se chýlí k prvnímu konci. Tím pro mě byl titul Ing. Praxe mi skončila a já, akčoliv ještě studuju doktorské, jsem si hledala práci. Byla mi nabídnuta pozice inženýra kvality, stále ve ŠM. Neváhala jsem a kývla. Stále jsem pokračovala dál ve velmi zajímavé a uspokojující práci. Dokonce jsem si v Mladé Boleslavi koupila byt i přes to, že jsem vždy tvrdila, že se chci jednou v daleké budoucnosti vrátit na Ostravsko. Mám svou práci ráda a největší odměnou jsou tři tituly mistra světa v kategorii WRC-2, kterých jsme s naším autem, Fabií R5, dosáhli. Z dovolených se těším do práce, protože mě to prostě baví (a proto, že jsem trochu workoholik). Všechno je naprosto skvělé... Přesto je konec dubna 2019 a já, já sama, po pěti letech ve vysněném zaměstnání, podávám výpověď. 

Zprvu nemyslitelný krok, věc, kterou jsem si nedovedla představit, že bych někdy udělala. Proč? Čím déle je člověk na jednom místě, tím více nedostatků vidí, taky se mění spousta věcí. Říká se, že není zlato všechno co se třpytí. A v Motorsportu to platí doslova.

"Mrzí mě, že už toho nebudu součástí."

Pokud jste fanda rally, můžete vidět dva tábory. Na jedné straně fanoušci našeho týmu, na druhé straně neúnavní hateři. Ani jedna z těchto stran do toho, jak to chodí v týmu, ani za mák nevidí. Práce tady je úžasná, jen do doby, než si k tomu přičtete všechna pravidla a nařízení velkého korporátu, jako je ŠKODA Auto. Souhlasíme se spoustou věcí, které na nás hateři plivou, no nejsme schopni s tím nic udělat. Můžu vám např. říct, že tiskové zprávy vůbec nepochází z našeho oddělení.

"Není nad čím přemýšlet."

Nebudu na veřejnost tahat špinavé prádlo, protože to nemá cenu. Celkově proti týmu vůbec nic nemám. Buďme fér, všude jsou problémy, všude jsou lidé. Hodně se to tady změnilo a mě se prostě nový směr nelíbí. Věci, které se mi tady nelíbí začínají převažovat ty, co mě tady drží a tak jsem si řekla prostě dost a uznala, že ani moje vysněná práce za tohle nestojí. 

Uvědomila jsem si, že můj pohárek trpělivosti přetekl a že z lásky k oboru jsem toho už vydržela poměrně hodně. K rozhodnutí, že podám výpověď přispěly samozřejmě také další důležité faktory. Přítel daleko, rodina daleko a asi i věk. Mám takový pocit, že ať chci, nebo nechci, začítám přehodnocovat priority. Dřív jsem si neuměla představit nic jiného než práci. Dnes si neumím představit, že bych měla být v práci denně 10-12 hodin jako jsem to dělala doteď. Existuje také fakt, že do rally si to brzy přikvačí hybridy, později elektro a tohle já dělat nechci. Když si k tomu všemu připočteme dobrou situaci na trhu práce, kdy technici chybí a je tak možnost najít práci, která se vám bude líbit... Není nad čím přemýšlet.

"Jedna éra končí, další začíná."

Jsem smutná a zároveň šťastná. Jsem smutná z toho, že opouštím vysněnou pozici a že odcházím od závodniček, které jsem chtěla dělat. Týmu přeji spoustu úspěchů do budoucna, nadále budu jezdit po závodech a fandit. Velmi mě mrzí, že už toho nebudu součástí.
Šťastná jsem proto, že začíná něco nového, něco nepoznaného. Konečně budu bydlet se svým přítelem, mé běžné cestování (škola, návštěva rodiny,...) nezabere půl dne a doufám, že budu schopná normálně plánovat bez toho, abych musela něco 5x posouvat, nebo úplně rušit.

Asi to tak má být. Jedna éra končí, další začíná. Je potřeba si na všem najít to pozitivní a na to se zaměřit. Byť je pro mě tato změna velmi těžká, těším se na ni a v podstatě už se nemůžu dočkat, až si posvítím na nové zážitky.

V některém z dalších článků v budoucnu se vrátím k pocitům, které teď prožívám, jak se to ve mě všechno bije. K tomu, jaká celá, pro mě neskutečně velká změna, tohle všechno je. Opouštím vše, pro co jsem dřela a co jsem v životě chtěla pro něco nového, dosud nepoznaného, přesto nejkrásnějšího, co mě kdy potkalo.